Sebepoškozování - Jak si pomoci

23.07.2015 07:28

Sebepoškozování jako takové není psychická nemoc, páchají to na sobě i zdraví lidé, kteří jsou citliví a velmi inteligentní a dívají se na svět malinko jinýma očima než co je považováno za normální. Když nebudeme mluvit o schyzofrenii, která duševní nemoc je a může mít onemocnění za následek bludů a hlasů i sebepoškozování tak sebepoškozváním trpí nejvíce dospívajících dětí, převážně dívek.

Poškodit sám sebe je jen takovým ventilem ze stresujících situací, kteří tyto mladý lidé nezvládají. Většinou se cítí velmi sami a situace nezvládají. Jediným útěkem jak překonat tu obrovskou psychickou bolest je bolest fyzická. Je to křik, je to pláč, je to obrana. Toto chování je způsobeno z největší částí výchovou rodičů. Možná jako rodič je pro Vás velmi těžké si přiznat, že má vaše dítě problém, někteří ho vidět ani nechtějí. Nefungující rodina, rozvody, psychické či fyzické týrání doma, hádky, výčitky, šikana, neopětovaná láska, to jsou všechno spouštěče tohoto chování. Když najdeme příčinu a začne se s ní pracovat, tak lidé kteří se začali se sebepoškozovat s tím přestanou. Je to jako droga, je to boj stejný, jako boj s alkoholem. Všechno se dá, ale zvládnout. Tomu věřte.

Když jste rodič a zjistíte, že Vaše dítě má takový to problém, rozhodně se nezlobte, neřvěte ani nevyčítejte. bylo by to o mnoho další a své dítě byste mohli ztratit jednou pro vždy. Každý rodič by se měl zamyslet nad tím a zpytovat svědomí, kde je vznik problému. Dítě je dítě a takto reaguje pouze tehdy, když se vlastně nemůže bránit. Rádo by se Vám postavilo, dalo Vám třeba i facku za Vaše chování, tak jako vy ubližujete svému dítěti z pozice rodiče. To že jste rodič Vás neupřednostňuje, nepovyšujte se a jednejte s dítětem na rovinu, jako se stejně starým člověkem, jako k sobě rovnému. Když víte, že vaše dítě se sebepoškozuje, že si ubližuje, hledáte často viníka často tam, kde není. Opravdu z největší části samotného spouštěče je rodina. Promluvte si s odborníkem, kontaktujte obvodního lékaře, dětskou psycholožku. Jsou to místa, kde Vám poradí odborně a navedou Vás jak jednat, jak s dítětem mluvit. Možná budete chodit na pár společných terapií. To vše vám hodně pomůže.

Samotný mladý člověk často problém velmi dlouho maskuje, ale pak jsou už rány tak hluboké a zřetelné na těle, že výmluva o pořezání nebude vůbec platná. Je to obrovský kolotoč. Říznete jednou, protože jste cítili ohromnou bolest v srdci jak Vám právě někdo ublížil, ponížil Vás někdo, rodiče na Vás řvou, atd, jste sami. Když říznete uvolňuje se ihned adrenalín, který odplavuje tu ohromnou bolest v srdci. Následuje čin a výčitka a další bolest a utrpení z pohledu na vaše zničené paže, místa na těle. Jste v tom zpátky, ještě dříve než se vám ulevilo a jedinou možnost vidíte zase si ublížit. Nenávidíte teď sami sebe, rodiče, okolí a své tělo. Jediné co si přejete, aby jste do sebe nikdy neřízli, hledáte v sobě kousky poslední síly a bráníte se sami sobě. Začínáte být sami sobě nebezpečný. Modlíte se den za dnem, aby ten první den co jste řízli do ruky nikdy nenastal. Hledáte v paměti a hledáte sami, co to způsobilo. jen a jen se trápíte, utíkáte.

My lidé jsme velmi slabí a obzvlášť jako děti a mladý dospívající lidé. Žádné utrpení, ale netrvá věčně a i když se Vám zdá nemožné s tím skončit, jde to. Máte špatné svědomí ze svých zjizvených rukou? Nic s tím už neděláte. Co bylo bylo. Myslete na to co bude a může být a bude. Trápí Vás rodiče? Nemusíte u nich bydlet na věky a jestli je doma opravdu situace vážná promluvte si s někým, kdo Vás vyslechne, nepotrestá a pokusí se najít s vámi řešení. Trápíte se kvůli neopětované lásce? Já vím, že to hrozně moc bolí, ale jak se říká, pro jedno kvítí slunce nesvítí a víte kolik máte ještě možností před sebou? Nespočet.

Nikdy, ale nikdy neříkejte, že to nejde. Jde. Vidím to denně sama na sobě. v období mého dospívání a to, že jsem neměla život opravdu lehký jsem se tomu také jednou pro vždy postavila. Myslela jsem, že to nedokážu, že jednou místo říznutí, aby se mi ulevilo, se raději zabiju už rovnou. Je to hloupost. Máte všechno před sebou, i když prožíváte teď třeba špatné chvíle a to, že třeba můžou trvat roky, neznamená, že to bude na věky. Hledáte lásku a nemáte jí, pořád nepřichází, ať děláte pro to cokoliv a máte srdce čisté? Já vám něco řeknu, žádný člověk na světe nenajde tolik laskavosti a pochopení, kolik by potřeboval.

Tibetské učení říká jednu velmi zajímavou věc. Hledáš li lásku, pochopení a partnera, a nemáš sám pro koho tyto věci dát, najdi si ve svém okolí člověka, starého, nemocného, opuštěného, nebo zvíře opuštěné a tomu dávej maximální péči a lásku. Né jednorázově ale nejlépe na trvalo, nebo co Vám čas a možnosti dovolí.

Dobro přináší zase jen dobro. Až budete zažívat vděk, a sílu toho, že dokážete dávat lásku, někdo dá lásku Vám. Ona to nemusí být přesně ta láska, kterou vy hledáte, ale uvědomte si, že někdo nemá třeba ani přítele, kamaráda a vy jste ho díky své péči našli. Nehledejte na světe složité odpovědi, život není složitý, je těžký, ale když ho pochopíte uvidíte, že je jedinečný a originální, protože vy jste v něm. Tak se nikdy nevzdávejte. Koukejte do budoucnosti, čeká Vás ještě mnoho skvělých věcí. 

Čtěte knihy, choďte ven foťte, kreslete, běhejte, cokoliv, hlavně neco dělejte. Upněte se na nějaký cíl, na zdraví cíl a když se něco nevyvede, však to přeci nevadí :-) Život je krátký, aby jsme se jen trápili.